Carl Giskes:

Muž, který vykouzlil fosilní tóny ze země 

Po ukončení vzdělání rytectví a ozdobného dláždění se Carl Giskes (1949, Krefeld) vypravil poznávat svět. V sedmdesátých letech minulého stolení odjel do Afriky a jeho cesta se protáhla na sedm let. Nejprve šel podél východní strany z Tunisu od Jižní Afriky. Několik let poté procestoval z Maroka západní stranu Afriky. Na této cestě se poprvé ve svém životě setkal s hliněnými budovami. Nejsilnější dojem na něj udělalo Djenné, město kompletně vystavěné z hlíny, všeobecně považované za jeden z divů světa.

Hlína. Jedinečný přírodní materiál

“Ten hřejivý pocit, který vás prostupuje, když bydlíte v hliněném domě, v takzvaném třetím světě, na západě nezažijete”, říká  Carl Giskes. Žil s místními obyvateli v  teple jejich hliněných domovů. Čím je jíl jako stavební materiál tak speciální?

Jíl se skládá z 50% kyslíku, 40% křemíku a 10% minerálů, stopových prvků a enzymů. Hliněné materiály jsou třicetkrát prodyšnější než cihla a stokrát více než beton. Jíl absorbuje třicetkrát více vlhkosti než běžná sádrová omítka.

Hliněné stavitelství v Německu započalo už v desátém stolení. V Halle vznikl hliněný hrad Qiendinburg, který je nyní součást světového dědictví UNESCO.

Setkání s Josephem Beuysem

V roce 1977 po návratu ze svých cest po světě navázal Carl Giskes spolupráci se slavným německým umělcem Josephem Beuysem. Ten Carla požádal, aby vedl část jeho Svobodné Mezinárodní Univerzity Kreativity a Mezioborového

Výzkumu (FIU) na hradě v Eifel. Nakonec se tento plán neuskutečnil. 

V roce 1982 vymyslel Beuys pro projekt "Documenta 7" v Kasselu takzvanou "sociální skulpturu". Pověřil svého žáka Carla, aby nalezl 7000 čedičových kamenů z německých lomů, které byly následně přepraveny do Kasselu. Z těchto kamenů poté byla vytvořena trojúhelníková hora na trávníku v přední části Friedericianum, hlavní výstavní budovy Documenta.  Každý čedičový

>>